No posts.
No posts.

Situace před bitvou

Admirál Pierre Charles de Villeneuve dostal příležitost k proražení blokády s 11 loďmi z Toulonu za husté mlhy a příznivého větru. Od Napoleona dostal rozkaz pokračovat do Antill, kam měla doplout i španělská eskadra pod velením admirála Frederica de Gravía y Nápoli, která tehdy kotvila v Cádizu a měla být osvobozena od blokády bez boje. Admirál Horatio Nelson nedokázal zabránit uniknutí nepřátelské flotily z Toulonu, protože byl tenkrát na Sardýnii a jeho lodě byly rozptýleny. Když nastala noc a mlha povedlo se 20 lodím proplout blokádu. Kombinovaná flotila Španělů a Francouzů měla namířeno do Karibiku, kde měla dobýt britská území v Antillách a u matriniku setrvat tak dlouho, dokud se zde neshromáždí velký počet lodí na plavbu do La Manche. Nyní se měl Nelson navrátit do Británie a umožnit viceadmirálovi Collingwoodovi v pronásledování kombinované nepřátelské eskadry, avšak rozkaz porušil dříve než se ke Collingwoodovi dostal a ujal se pronásledování sám. Collingwood musel tedy setrvat na místě Horatia a blokovat dále Cádiz. Nastala situace jenž se v historii označuje jako Velká Honička. Protože se Nelson bál o Britské kolonie v Karibiku, musel s pronásledováním začít co možná nejdříve. Když doplul do Barbadosu, Villeneuve se o přítomnosti jeho lodí dozvěděl a otočil k Evropě. Nelsonův úsudek byl znovu neomylný a byla mu připisována záchrana koloniálního území v Karibiku. Nelson tehdy dokázal s bitevními loděmi, 5 fregatami a několika menšími plavidly, jako například s HMS Pickle (průzkumný škuner), přeplout Atlantik za měsíc, a tak dostihnout jeho zpoždění a dohonit Villeneuva s deseti denním zpožděním. Villenuve nyní mířil na Ferrol cape u Španělských břehů. Nelson za ním vyrazil o devět dní později a potřeboval vyslat vzkaz lodím blokujícím Brestl a Cádiz pod velením admirála Roberta Caldera s 15 řadovými loďmi, aby se je pokusuli zastavit, zajmout, potopit či spálit. Na tento úkol určil rychlou brigu. Dne 22. července 1805 byla vybojována bitva jinak nazývaná bitva 15ti proti 20ti nebo bitva v mlze, když se Calderovy lodě střetly s Villeneuvem velenými loděmi. Vítězství Caldera mohlo být považováno spíše jako remíza, nedokázal totiž zabránit úprku kombinované flotily. Podařilo se mu zajmout 2 nepřátelské lodě, ale za to že neuspěl byl postaven před námořní soud. Nelson se vrátil do Mertonu, ale pobyl zde pouze měsíc dlouho, než si jej znovu povolali do akce. Po úniku Villeneuva z Ferrolu nebo anglicky cape Finistere se v Cádizu shromáždilo na 33 bitevních lodí, od 74. dělových lodí, až na tu největší jménem Santísima Trinidad jenž měla 130 děl na 4 dělových palubách.
Když obdržel admirál Sir Viscount Horatio Nelson a Bronte, velitel středomořské flotily, depeši z Admirality o prolomení blokády Cádizu Pierrem Charlesem Villeneuvem a došlo tak ke spojení eskader, měl se ihned dostavit na audienci u Lordů admirality. Opustil tedy ihned své panství v Mertonu a pokračoval uprostřed noci v kočáře do Londýna. Uhnal prý několik párů koní a polámal si kolo u svého kočáru než dorazil do Londýna, ale stihl to v rekordním čase. Jednal ještě dva týdny s Lordy admirality, než dostal konkrétní rozkaz ujmout se blokády španělského přístavu Cádiz. Admirál Nelson se nalodil v Portsmounthu na svou vlajkovou loď HMS Victory se 102 děly a s bouřlivým loučením britského lidu zvednul kotvy v neděli v 8:00 13. září roku 1805 . Lid, který nazýval Nelsona Miláčkem národa, jej převelice miloval a při loučení s ním neukápla pouze jedna slza, lidé se modlili a padali před ním na kolena. Tehdy prosili boha, aby jej v bitvách ochraňoval.
Tehdy také viděli nebohého Nelsona naposledy živého.

HMS Victory next to HMS Temeraire

HMS Victory next  to HMS Temeraire

Bitva u Trafalgaru

Do Cádizu dorazil s eskadrou 18 řadových lodí 28. září 1805 a den poté již slavil své 47. narozeniny ve své kajutě s významnými admirály a kapitány.
Již při svém pobytu v Mertonu si promyslel plán bitvy. Bitva se měla sehrát takto : Nelson chtěl rozdělit svou eskadru na 2 části, jenž by prolomily nepřátelskou eskadru na dvou místech a rozdělila ji tak do tří částí. Jedné by velel on sám v čele s vlajkovou lodí HMS Victory(104) a vlajkovou lodí HMS Britannia(100) uprostřed řadové formace. Jeho úkolem bylo napadnout nepřítele v nejsilnějším středu jeho eskadry a směřovat s bojem na přední voj. Druhé by velel Admirál Couthbert Callingwood v čele se svou vlajkovou lodí HMS Royal Sovereing(100) a jeho úkolem by bylo odříznout zadní voj, vyvolat boj loď proti lodi, a tak znemožnit kombinované flotile vzájemně se podpořit. Rozdělení kombinované flotily na tři nepravidelné části mělo v nepříteli vyvolat zmatek a úplně ho vyřadit z boje. Couthbert Collingwood, důstojníci i všichni kapitání včetně kapitána HMS Victory Thomase Hardyho tuto taktiku přijali s nadšením . S radostí a s úsměvem na rtech provolávali slávu admirálu Nelsonovi a pozvedali číše. V jeho taktice viděli revoluční myšlení a jeho nápady, jak řídit boj vskutku převyšovavaly jiné. Nelson byl s těmito názory často kárán, ale na sklonku jeho života si na ně všichni již zvikly. Námořníci jej milovali za to jak se k nim choval a za to co vlastně znamenal pro Anglii. Před bitvou, prý když každý námořník již poslal svůj dopis na rozloučenou fregatou do Anglie, spatřil Nelson u hrazení kadeta, který tam stál v slzách. Přistoupil k němu a otázal se ho proč vlastně slzí, kadet mu odpověděl že nestihl odeslat dopis své slečně, možná jeho poslední v životě, když toto Nelson vyslechl, nařídil signalizovat poštovní fregatě rozkaz o návratu k vlajkové lodi eskadry. Fregata se tak navrátila kvůli kadetovu dopisu jenž nestihl odeslat a právě pro tyto činy ho námořníci milovali a nikdy by jej nenechali na holičkách. Byl pro ně něco jako námořní bůh.
28. září 1805 vydal Nelson rozkaz aby se 33 lodí vzdálilo na západ od Cádizu, a tak poskytnulo mezeru pro únik Villeneuvovy kombinované flotily z Cádizu. Také vydal rozkaz pro svého signalistu, nesignalizovat převzetí velení nad flotilou Horatiem Nelsonem, aby nevyplašil nepřítele. Jeho flotila byla vzdálena asi 20 mil západně od Cádizu a na jeho blokádu byl vyčleněn jen malý počet plavidel nižších tříd. Pierre Charles Jean Babtiste Silvestr de Villeneuve opustil přístav také pro to, že admirál Rosilly podle právoplatného rozkazu Napoleona, přebírá velení nad francouzskými loděmi. Tuto zprávu se však dozvěděl jen proto, že se admirálu Rosillimu rozbilo kolo u vozu, a tak se opozdil. 20 října již bylo 33 Francouzsko-španělských řadových lodí na cestě k Gibraltaru. Nelson se s zhasnutýmy světly jal jeho pronásledování po tom co vyslal ke Gibraltaru 6 z jeho 33 bitevních lodí pro zásoby, nyní měl na samotnou bitvu 27 řadových lodí od 1. do 5. třídy. V 6:10 byl vydán rozkaz na formování do dvou eskader a v 8:00 byla spatřena kombinovaná flotila Pierra Charlese Villeneuva o síle 33 bitevních lodí směřující na jih, blízko u mysu Trafalgar. Zbývaly ještě 4 hodiny do střetu s nepřítelem k překonání 21 námořních mil plavby po větru. V tu chvíli měl Nelson ty nejlepší podmínky pro vedení boje jemuž chtěl velet. Znamenalo to, že měl vítr na své návětrné straně a tudíž měl lepší manévrovatelnost a větší rychlost. Jakmile Villeneuve spatřil Nelsonovu flotilu, rozkázal okamžitě eskadře k úplnému návratu do Cádizu a otočil tak flotilu o 180 stupňů, podle příkazu Napoleona "vyhnout se každému střetu s nepřítelem". V obou eskadrách probíhaly poslední přípravy na boj. Na zem se sypal písek, aby bosým námořníkům neklouzaly bosé nohy po krvi, namáčely se plachty, aby nemohly být zapáleny a mohly dosáhnout vyšší rychlosti. Dělostřelci brousili koule pro lepší dostřel a rychlost v letu. Nabíjeli se pistole a muškety, do lanoví a ráhnoví se rozmisťovali námořní pěšáci, kteří měli tak trochu snížit početní převahu nepřítele, nabíjela se děla a každý se psychicky připravoval na střet s nepřítelem. Nepřítele jenž čítal okolo 24 000 námořníkůa námořní pěchoty, kdežto u Britů tomu bylo jen okolo 17 000. Nelson pohrdal taktikou námořních pěšáků rozmístěných v plachtoví. Před bitvou se Nelson oblékl do jeho sváteční uniformy i se všemi poctami na ni. Vyšel ven z jeho kajuty na horní palubu, kde stál a u kormidla velel kapitán HMS Victory Thomas Hardy, když jej Hardy uviděl, tak namítl, že by měl přestoupit na palubu pomocné fregaty(fregata-oko flotily) Euryalus a velet z její paluby eskadře, v to ho nepřesvědčil. Poté tedy požadoval i se zbytkem důstojníků, aby se ošatil v něco méně nápadného a nestal se tak terčem nepřiměřené nepřátelské palby. To ihned kategoricky odmítl. Historikové se domnívají, že již dlouhou dobu před bitvou tušil o své smrti. Již v Západní Indii, kde pobýval v mládí na misi, navštívil domorodou věštířku, která když mu odříkávala jeho budoucnost se zastavila u roku 1805 a řekla, že co se stane dál, již nevidí. Bitva začala kolem 11:45, kdy začaly řadové lodě Španělů a Francouzů pálit salvy na Brity z 500 yardové (600-750m) vzdálenosti. Jakmile se První kule otřela do prídi lodi HMS Victory, vydal Nelson signalistovy rozkaz signalizovat(podle některých zdrojů) "Nelson očekává, že každý muž splní svoji povinnost,, signalista(John Passcoe) však nemohl tato slova vyvěsit, protože něměl správné vlajky. Nelson, navěky vlastencem, rozkázal vyměnit slovo Nelson za slovo Anglie, a tak vznikla zřejmě nejslavnější věta Britských dějin, "Anglie očekává, že každý muž splní svoji povinnost,, .Podle jiných zdrojů v prvopočátku se jednalo o slovo věří namísto očekává. Jen co vystoupala tato věta na stěžně a signalisté z ostatních lodí přelouskali s pomocí signalizační knihy její význam posádce, heroický dav Britských námořníků provolával slávu svému Admirálovi a miláčkovi národa Horatiu Viscountovi Nelsonovi. Britové do poslední chvíle nevěděli, kde jen protnout flotilu v severnější části vedené Nelsonem, když už začali manévrovat a odbočovat severně tak naznačili, že chtějí použít starou taktiku boje a zároveň si tím poskytli čas na přemýšlení "tam, tamta to je, Bucentaure,,. Již věděli, kde protnou nepřátelskou linii, byla to mezera mezi fr. lodí Bucentaure, tedy přesněji její zádí, protože ta je nejslabší, a mezi lodí Le' Redoutable.

Prolomení linie Francouzsko-španělské flotily a průběh bitvy u Trafalgaru

V 13:00 začal boj v bitvě u Trafalgaru, kdy došlo k prolomení linie francousko-španělských bitevních lodí. Couthberth Collingwood protnul linii v místě mezi loďmi Santa Ana a Fougueux. Vlajková loď viceadmirála Couthberta Collingwooda Royal Sovereing následována Belleisle, Mars a dalšími, protnula o chvíli dříve nepřátelskou flotilu a koncentrace nepřátelské palby na ni nebyla o mnoho menší než na loď HMS Victory. Royal Sovereing pokračovala na závětrné straně a byla následována těmito lodmi v pořadí Belleisle 74, Mars 74, Tonnant 80, Bellerophon 74, Colossus 74, Achille 74, Revenge 74, Defiance 74, Swifsure 74, Polyphemus 64, Dreadnought 98, Thunder 74, Defence 74 a Prince 98. Přitom na návětrné straně ze severu Horatio Nelson na lodi HMS Victory protínal flotilu mezi lodí Le' Bucentaure 80. a Le' Redoutable 74 děl. Za ní následovaly tyto lodě Temeraire 98, Neptune 98, Leviathan74, Conqueror 74, Britannia 100, Ajax 74, Agamemnon 64, Orion 74, Minotaur 74, Spartiate 74, a lodí Africa 74, která napadala flotilu ze severu a pokračovala proti pohybu nepřítele. Když se podařilo prolomení linie, které Villeneuve rozkázal seskupit se do co nejkratší linie, aby nebyla prolomena. Villeneuve předpokládal krok Nelsona, a proto takto rozkázal. Bucentaure, která byla nyní zády k HMS Victory dostala nejukrutnější salvu, která může vůbec být. Přes zadní palubu, která má nejužší plaňkování z celé lodi a je tak nejohroženější slabinou lodi. Po zasažení touto salvou okamžitě přišla Bucentaure o 20 děl a 350 námořníků, což je asi polovina z úplné posádky. HMS Victory nyní směřovala k nyní již silnější lodi L'Redoutable. Tam však narazila na silného nepřítele, kapitán Lucas(čteme: Licas) měl velký smysl pro disciplínu a jeho posádka patřila mezi nejlepší z této bitvy na francouzsko-španělské straně. Nebyla však příliš zdatná na střelbu z děl jako to bylo u posádky Victory. Posádka Victory byla silně ostřelována mušketami z L'Redoutable, její posádka byla na tento způsob boje nejlépe vycvičena. A právě to se posádce lodi L'Redoutable vyplatilo nejvíce, když se do sebe zaklesli společně s lodí Voctory. 200 členná posádka Lucasovy lodi byla však vystavena síle nepřátelské palby z HMS Temeraire, která smetla Lucasův výsadkový oddíl právě ve chvíly, kdy se chtěla abordovat na palubu Victory. Tehdy ji hrozilo největší nebezpečí a byl smrtelně zraněn Horatio Nelson. Kulka mu prolétla ramenem kolmo přes plíce a zaklesla se v páteři. Důstojníci jej nechali snést do podpalubí. Nelson nařídil zakrýt jeho obličej šátkem, aby nebyl rozpoznán posádkou a zamezil tak její demoralizaci.



Evropa - Napoleonské války